Menu

Mnichov, Německo

IMG_2954IMG_2928IMG_2994

Skupinový jazykový pobyt – studentky ZŠ Havlíčkova Borová, 15 let

Jak krátce přiblížit intenzivně prožitých pět dnů, kdy téměř vše je něčím nové a jiné. Tak alespoň program s drobnými poznámkami:

Odjezd v pondělí 26. října – ostatní jdou do školy, my odjíždíme auty do Přibyslavi (z náměstí, kdyby někdo nevěděl, tak to znamená za školou), pak vlakem do Prahy, zde přestupujeme do IC autobusu a překvapivě o 15 minut dřív jsme na místě. Rychle se ubytujeme a tramvají spěcháme k Nympfenburgu – stíháme ho ve večerním oparu, zažíváme rozsvěcení lamp, labutě, zářivý měsíc v úplňku – romantika! Mnichov nás přivítal fantasticky. K večeři bramborová kaše, karbanátky, zelenina a ovoce dle libosti, sladký puding nebo jogurt jako zákusek.

Úterý – snídaně (jogurty, sýry, salámy, housky, chleby, tousty, marmelády, máslo, med, káva, čas, džus) – jen strašně narváno – zítra půjdeme raději o půl hodiny dřív. Pak škola – máme sympatického učitele Thomase, seznamujeme se, probereme téma rodina (jednoduché), ale občas vůbec nechápeme, co po nás chce. Ale 3 hodiny utekly jako voda. Oběd – ve škole rozbalíme balíčky, které jsme si od snídaně nachystaly – housky (proložené salámy či sýry), mandarinky, jablka, banány, 1 sušenku, 1 caprisone atp. Na nádraží musíme zjišťovat !německy!, kdy jede vlak do Prahy, kupujeme si jízdenku v !německém! automatu, požadujem plán města atp. Všechno zkoušíme jen „jako“, prostě musíme mluvit německy – Terka z toho má trauma – nebo trému? Pletou se nám pojmy. A pak si nás ve 13 hodin vyzvedne průvodce p. Dieter Sikor, provede nás starým historickým centrem, povídá pověsti nebo zajímavosti a nabádá nás hlavně k tomu, abychom se pozorně dívaly. S jedinou půlhodinovou přestávkou na občerstvení nás takto „protahuje“ Mnichovem až do 18 hodin. V závěru trošku bloudíme, ale p. Dieter tvrdí, že je to schválně, abychom si to vše dobře prohlédly a zapamatovaly. Na hostel se vracíme v 19 hodin k večeři – špagety s masovou omáčkou.

Středa – škola – téma oblékání (neznáme slovíčka, ale něco se dá odvodit z angličtiny, něco podle obrázků, navíc nová gramatika – koncovky přídavných jmen), ale už se chytáme, už i víme, co máme dělat. Navíc slovíčka jsou tak potřebná – kdybychom si chtěly něco koupit na sebe:)) Odpoledne Olympiapark – máme nastudováno něco z historie, známe obrázky. Provádí nás sympatický student Nico. Pokoušíme se německy zjistit, kde bydlí, kolik mu je, jestli má sourozence – víc vlastně neumíme, což je škoda, když je to takový sympaťák. Počasí výborné, nálada skvělá. Strach z výtahu na Olympiaturm překonán, výhledy úžasné. Po večeři vycházka k nové radnici – muzikanti, orloj, perníková srdce, preclíky – nabíráme dojmy.

Čtvrtek – ve škole se bavíme o bydlení, pan učitel je překvapen počtem pokojů některých rodinných domků v Havlíčkově Borové, název naší obce nedokáže ani vyslovit. Dnes, zatímco ostatní mají prázdniny!, jsme ve škole do 12:30. Ale bavilo nás to, jen škoda, že dnes je to naposled. Dostáváme certifikát o absolvování kurzu. Odpoledne jedeme k obrazárně Pinakothek der Moderne, hledáme obrazy Picassa, Muncha, Dallího, máme si všimnout i německých expresionistů a současných umělců. Prostory moderní, úchvatné, připadáme si jako v bludišti. Pak procházka přes Odeonsplatz – zopakujeme si něco z dějepisu o Hitlerovi a NSDAP, vidíme část koncertu vojenské kapely, a pak dostáváme konečně!!! volno na nákupy. Vždyť chceme něco přivézt rodičům! Konečně zažijeme tzv Schäflertanz – pohybující se figurky na orloji, zvonkohru, výjevy z bitvy – to vše v 17 hodin na místní nové radnici, jež vypadá jako starší než ta stará. Na závěr dnešního dne skončíme v Hofbräuhaus, protože být v Mnichově a nenavštívit nejznámější pivnici, to by mi holky neodpustily. Jsou trošku vyděšené z hluku, množství lidí, barevné výzdoby i dechové muziky v typických Lederhose (kožených kalhotách), ale pak si objednají alespoň Bretzel (preclíky) nebo Apferschorle (jablečnou limonádu) a čaj. Spokojené, s nákupy, plny dojmů procházíme opět večerní hlavní třídou, kde hrají muzikanti, některé domy mají ještě muškáty v oknech, jiné se už chystají na vánoční výzdobu, vše září a vše tady žije. Opakujeme si názvy některých staveb, rozloučíme se s Frauenkirche, fotíme.

Pátek – balení kufrů po snídani, výměna certifikátu pro Denisu (uvedli jí špatné příjmení), přesun na autobusové nádraží, odjezd, v Praze jsme se zpožděním, ale rychlík do Přibyslavi stíháme. Naštěstí máme místenky, vlak je neskutečně narvaný. Katka K. přichází s informací, že nemá mobil. Zkažená nálada, voláme – sháníme kontakty na řidiče autobusu. Za půl hodiny vystoupila paní z kupé a mobil se našel – paní na něm seděla. hurá – nálada opět dobrá, jen už nás přemáhá únava – 9:45 až 18:15 – v tomto rozmezí jsme stále na cestách. Jazykový kurz splnil svůj cíl – naučit se nová slovíčka, snažit se porozumět rodilému mluvčímu, poznat zemi, o které se učíme, a jazyk, který musíme ve škole jen „biflovat“. Snad byl tímto překonán přirozený odpor k němčině či Němcům.

Lenka Havlíková, ZŠ a MŠ Havlíčkova Borová

IMG_2932(1)IMG_2943IMG_2929